Animace plus Vánoce se naštěstí nemusí vždy rovnat jen Frozen alias Disneyho Ledové království, které v posledních letech neúnavně agresivně vykukuje ze všech dětských baťohů, triček, penálů a tak dále a tak dále. Pro rodiče, kteří by své ratolesti rádi seznámili i s jinými příběhy, než jen jak se další spanilá krasavice protancovala a prozpívala k dalšímu spanilému krasavci, přichází letos do slovenských i českých kin skvělá příležitost v podobě chytrého a mile empatického vánočního speciálu již dříve oblíbeného dětského seriálu Mimi & Líza: Záhada vánočního světla (režie Ivana Šebestová a Katarína Kerekešová). Je osvěžující sledovat v hlavní roli příběhu pro děti hrdinky, které se opravdu chovají jako děti a přitom jsou jejich charaktery propracovanější a bohatší než všechny Disneyho stereotypní princezny dohromady.
Mimi a Líza jsou kamarádky, mají rády dobrodružství, nové kamarády i sousedy, rády prozkoumávají své okolí a zkoušejí nové věci, jsou zvědavé a empatické, osudy ostatních jim nejsou lhostejné – honba za kluky se do tohoto jejich nabitého programu prostě jaksi nevleze. Navíc Mimi je slepá, což v seriálu slouží jako hezký příklad toho, že fyzický hendikep nemusí život vždy jen omezovat, ale také obohacovat (Mimi ráda do dobrodružství zapojuje svou bohatou fantazii i skvělý sluch). Zároveň autorky scénáře (vedle Šebestové a Kerekesové také Katarína Moláková a Anna Vášová) skrze zmiňovanou slepotu neustále nenápadně připomínají i to, že není důležité, jak kdo navenek vypadá – jak ho vidí ostatní, ale jaký je uvnitř. Nejvíce je tento autorský záměr patrný v jedné ze šesti starších kratších epizod připojených k 26 minutovému vánočnímu speciálu pro kino-distribuční verzi Záhady vánočního světla (která tak má celkově celovečerní stopáž 65 minut). V příběhu nazvaném Zrcadlo se slepá Mimi vidí v zrcadle vždycky tak, jak se zrovna cítí. A i když se po návštěvě souseda kadeřníka promění Mimi a Líza s novými účesy i do nových rolí princezny a divošky, brzo obě dvě zjistí, že nejlepší je zůstat sama sebou. „A teď už pěkně spinkej, ty moje malá princezno,“ loučí se s Mimi na konci tohoto dílu její tatínek, jen aby Mimi rychle odpověděla: „Tati, říkej mi radši Mimi.“ Jen málokterá současná dětská animovaná tvorba se chová ke svým divákům s takovým respektem (a nepodceňuje je), tak jako Mimi a Líza.
Animované Vánoce však nemusí být zdaleka jen pro děti. Jedním z mých osobně nejoblíbenějších filmů, ke kterým se ráda na Vánoce vracím (zdarma online dostupný na webu National Film Board of Canada[1]), je kanadský snímek The Sweater Sheldona Cohena z roku 1980. Nostalgický příběh o jednom nesprávném dárku – hokejovém dresu/svetru špatného klubu – vznikl podle literární autobiografické předlohy Roche Carriera a stal se postupně animovanou zimní klasikou nejen v Kanadě. Příběh vyprávěný (s nezaměnitelnou quebeckou angličtinou se silným akcentem) z perspektivy malého chlapce, kterému se zhroutí život, když ho maminka donutí nosit dres Toronta namísto Montrealu, je prodchnut nostalgickou zimní atmosférou a dětským viděním světa.
A pokud zasněžené zimní krajiny jsou to, s čím si Vánoce spojujete především, pak bych zmínila ještě jeden, možná trochu překvapivý, vánoční tip – severský bezeslovný zadumaný kraťas Pavly Baštanové Mukumů z roku 2017 (dostupný zdarma na české animační online platformě Aniont)[2]. Snad proto, že Mukumů – volně inspirovaný autorčiným vlastním pobytem na izolovaném ostrově dálného severu – pracuje hodně s přírodním tajemnem, mytologií a fantazií, vyvolává ve mně (byť možná trochu temnější) atmosféru Vánoc. A možná právě necelých osm minut krásného animovaného ticha je to, co v intenzivně rozjuchané atmosféře ledových princezen a vtipkujících sněhuláků člověk občas potřebuje, aby se do těch dalších rozjuchaných Vánoc nezbláznil. Veselé animované vánoce!
