Jedním z typických znaků jazyka animovaného filmu je jeho častá práce s nadsázkou, zjednodušením a zkratkou. Autoři většinou potřebují v intenzivním světě animace říct všechno jasně, rychle a dostatečně důrazně (nebo praštěně), zvláště pokud usilují o co nejvtipnější vyznění svých animovaných nápadů. Avšak to, co nás na animaci může tak jednoduše rozesmát, může být zároveň i tím, z čeho nám snadno přejde mráz po zádech. Animační zjednodušení, zkratka a nadsázka totiž fungují stejně dobře oběma směry – na jedné straně jako prostředek pro originální humor, na straně druhé i jako možný nástroj nenápadného upevňování mnoha zažitých stereotypů, nespravedlností, urážek a předsudků.

A jak se postupně ukazuje, hlavní problém asi není úplně v tom, že se občas některým animátorům (výtvarníkům) podaří i přes jejich nejlepší úmysly vytvořit nějaké to zjednodušené/povrchní zobrazení, které může jisté divácké skupině oprávněně ublížit tím, že se vysmívá či ignoruje jimi na vlastní kůži zažitou bolestnou životní zkušenost – podobné omyly a přešlapy se asi budou stávat (i když snad v omezenější míře) zřejmě i v budoucnu. Co ale vnímám jako problém závažnější, je to, co se děje potom… tedy většinou nic, pokud nepočítáme obvyklá alibistická vysvětlení tvůrců, že se přeci nic tak závažného nestalo, protože „oni to tak nemysleli“.

I proto mě nedávno potěšila o poznání více pro-aktivní reakce výtvarníků studia Amanita Design, české nezávislé herní vývojářské společnosti, jejíž 2D point-and-click aventury jsou v posledních letech populární doslova po celém světě. A právě z onoho světa, konkrétně z USA, se nedávno snesla na Amanitu Design a jejich hru Chuchel nečekaná kritika. Netýkala se totiž žádných herních prvků ale vizuální podoby postavy Chuchla (černá pleť, vykulené oči, velká pusa se silnými rty), která v očích některých amerických fanoušků až příliš připomínala tzv. blackface – negativní stereotyp zesměšňující a znevažující černošské obyvatele USA již od dob tamního otroctví.

Amanita Design se v tomto případě nespokojila jen s omluvným, „nemysleli jsme to přece zle“, ale skutečně vizuální podobu Chuchela nakonec změnila. A protože se jedná o případ ve světě animace stále velmi ojedinělý, zeptala jsem se zástupce studia Lukáše Kunce (LK) na detaily této ne úplně jednoduché cesty k nové Chuchlově tváři:

ED: Jak vznikala úplně původní vizuální podoba Chuchla a z čeho vycházela? 

LK: Inspirací pro Chuchla byly dvě výrazné osobnosti – Chuchlův tvůrce Jára Plachý, který sám sebe popisuje jako otravného a snadno otráveného, a Járův pes Anča, věrné, milé, až naivní stvoření. Když všechny tyhle charakteristiky dáte dohromady, vyjde vám dokonalý Chuchel.

ED: Kdy jste poprvé zaznamenali ohlasy, že může Chuchel někomu připomínat tzv. „blackface“ a jaká byla vaše první reakce?

LK: Vůbec poprvé jsme nějakou zpětnou vazbu k podobě Chuchla zachytili loni v březnu, už to byly asi čtyři měsíce po vydání PC verze. Zrovna jsme na Twitteru procházeli všechny zmínky o Chuchlovi, protože se tehdy konala velká vývojářská konference GDC v San Franciscu, a mezi všemi těmi postřehy jsme zahlédli i jednu nebo dvě připomínky k tomu, že Chuchel připomíná blackface. Velkou pozornost jsme tomu v tu chvíli nevěnovali, ale v hlavách nám to zůstalo.

ED: A jak vzniklo nakonec rozhodnutí změnit podobu Chuchla a co bylo jeho hlavní motivací? 

LK: Hlavní motivací bylo naplnění té původní vize – Chuchel měl od začátku být nekonfliktní legrační hra pro všechny, ale najednou jsme se ocitli v situaci, kdy byl její hlavní hrdina víc a víc spojován s nechutným rasistickým stereotypem. To nikdo nechce, obzvlášť ne u hry, která nejlepší reakce sklízí od dětí. Po čase jsme si uvědomili, že zcela nezáměrně jsme vlastně stvořili další blackface postavičku, a změnit barvu Chuchla bylo v téhle situaci jediné správné řešení.

ED: Bylo po praktické stránce složité změnit Chuchlovu podobu? 

LK: Chuchel je hra založená na animacích, kterých je ve hře nespočet, a všechny zahrnující postavičku Chuchla bylo nutné upravit. Ve hře Chuchel také často mění svůj tvar a velikost, takže jsme museli ošetřit i všechny takové případy. V některých úrovních jsme pro lepší kontrast pozměnili i další postavičky a objekty, třeba ptáky v první úrovni, nebo čepice v jednom z dalších levelů.

ED: Jaké jsou ohlasy na novou podobu Chuchla doma a ve světě? Osobně jsem zaznamenala hodně různorodé reakce, proto se ptám…

LK: Reakce na novou podobu Chuchla byly opravdu různé – část lidí ocenila náš proaktivní přístup, jiná část nás zase odsoudila za ‘ohýbání páteře kvůli Američanům’. Doma a ve Východní Evropě jsme se setkali hlavně s velkým zjednodušováním celého problému. Nejde totiž jen o to, že byl Chuchel černý. Měl všechny nejvýraznější rysy rasistického stereotypu ‘blackface’ a rasistické panenky golliwog – velké vytřeštěné oči, výrazné červené rty a přiblblé chování. Pro regiony, které žádnou otrokářskou historii nemají, je logicky obtížnější takovou problematiku pochopit.

__

Pokud se chcete o problematice blackface a vizuálních rasistických stereotypů nejen v animaci dozvědět více, můžete začít třeba četbou textu „Blackface is a strange ghost that haunts America“, který nedávno vyšel v britském deníku The Guardian. https://www.theguardian.com/commentisfree/2019/feb/09/blackface-ralph-northam-history

A až do ledna 2020 probíhá v Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy interaktivní výstava „Zachuchleno“, kde se můžete sami octnout přímo ve hře Chuchel a seznámit se s jejím vývojem. https://www.muzeum-roztoky.cz/akce/853-zachuchleno-pribeh-animaceanimace-pribehu