I když léto bývá (anebo tedy alespoň bývalo) tradičně spojováno spíše s návštěvami koupaliště, povalováním se na trávě a opalováním, v posledních letech dává, bohužel, čím dál, tím větší smysl schovávat se před ostrými paprsky slunce… třeba do stínu krytých bazénů. Možná tam narazíte i na nějakého toho animátora studujícího kulisy dalšího svého animovaného filmu – bazény a animace toho mají totiž společného mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát, a tzv. „bazénových animovaných filmů“ na festivalech v poslední době přibývá.
Obdobně jako při animování, tak i během plavání totiž čas plyne jinak, než jsme z vnějšího světa zvyklí. Vše se najednou odvíjí pomaleji a možná, dalo by se říct, i trochu nespravedlivěji. Ani ti nejrychlejší plavci světa totiž nebudou nikdy stačit svižnějšímu kroku jakéhokoliv nesportovce procházejícího se podél břehu bazénu. A stejně tak ani nejzdatnější animátoři nikdy nepředhoní natáčecí tempo hraných a dokumentárních filmů.
O animaci taky teoretici často mluví jako o tzv. fikčním světu – tedy prostředí, které není nijak předem definováno vnějšími pravidly, fyzikálními zákony ani dalšími omezeními – vše je zde možné. I svět bazénů je tak trochu fikčním světem sám pro sebe. Lidé se zde namísto tradičního oblečení pohybují výhradně jen v různorodých barevných plavkách a čepicích. Naopak, barevnost bazénu je oproti vnějšímu světu často minimalistická a všeobecná strohost ještě víc podtržená geometrii vykachlíkovaného prostoru (viz populární fotografická série Swimming Pool slovenské umělkyně Márie Švarbové). Pod střechami bazénů zkrátka není nic navíc, ve specifické estetice těchto prostorů upoutává najednou každý „nepatřičný“ detail naší pozornost a získává na potenciálním významu. Jakoby se mohlo velmi jednoduše „něco“ stát – „něco“, co by podobně jako animace mohlo taky „hrát“ zcela podle vlastních pravidel.
Tak jako například ve francouzském 3D animovaném filmu Nicolase Devauxe 5,80 mètres, kde se vše tváří normálně jen prvních pár sekund, než do realistického záběru prázdné bazénové chodby ledabyle vkročí velmi realistická… žirafa. A za ní další a další, všechny při elegantní chůzi poklidně do ticha klapající kopyty po vykachlíkované podlaze. Brzy vychází najevo, že tohle stádo směřuje ke skokanské věži (viz numerický název filmu). Bazén je po zavírací době liduprázdný, žirafí skokanská show může začít. Devaux, který se ve své tvorbě specializuje na 3D sportující zvířata, si v tomto filmu pohrává nejen s detailními pohyby a gesty žiraf, ale především s bizarností jejich přítomnosti v tomto specifickém prostředí.
Jiným směrem se zase vydávají autoři Nathan Otaño, Rémy Clarke a Leïla Courtillon animovaného filmu z francouzské školy Gobelins Quand J’ai Remplacé Camille, když využívají minimalistickou barevnost bazénu pro vytvoření komiksově hororové atmosféry plné krvavě červené a temně modré v příběhu o tragicky zesnulé závodní plavkyni (pohybující se však stále ještě na pomezí světa živých a mrtvých) a její nástupkyni v týmu, bojující s výčitkami, že nikdy nebude tak dobrá jako její předchůdkyně.
Mezi festivalově nejúspěšnější bazénové animované filmy pak patři zároveň i jeden z nejbizarnějších v rámci tohoto „žánru“: švédský film Bath House Niki Lindroth von Bahr. Snad komedie, snad sociální sonda, snad zvířecí bajka. V každém případě jeden poklidně vypadající pracovní den pedantského správce bazénu se rychle promění v řetězec katastrof odstartovaný zlodějským gangem, který se rozhodne ukrást zásoby chemikálií skladovaných v budově bazénu. Suché, cynické dialogy lidsko-zvířecích postav pozvedají bizarnost celé zápletky zase o další úroveň výše.
Animované bazény však nejsou vhodným prostředím jen pro nejrůznější prapodivnosti a bizarnosti. Uzavřené vodní prostředí s přídavkem fantazie může také skvěle fungovat pro svou potenciální symboličnost. Například Tomek Ducki, který se zatím proslavil především svými animovanými videoklipy (mimo jiné i vítěz Anifilmu 2015 v této kategorii), využívá ve svém filmu Baths prostředí vodních lázní a závodního plaveckého bazénu jako metaforu mládí a stáří, když pomocí animace tyto dva světy prolíná pomocí symboliky nad a pod hladinou. Podobně i slovenská animátorka Mária Kralovič ve svém školním filmu Bublina pracuje s prostředím bazénu jako místem, kde se odehrávají nejrůznější aktivity symbolizující různé fáze života mladé ženy, od sportovního plavání v drahách, přes těhotenskou aqua-gymnastiku, po znovunalezení vnitřního řádu klidu po narození dítěte, opět ve vodě.
A nakonec nelze ani zapomenout na animované filmy, které hledají v prostředí bazénu a jejich prapodivné, od vnějšího světa izolované, existence především humor. Marie Urbánková z pražské UMPRUM si bere ve svém filmu Bazén například na mušku přesně odpozorované, typické bazénové situace. Nerudná paní v pokladně upozorňuje rázně návštěvníky, že klíčky od skříněk se opravdu vracet musí a bázlivý plavec sní o svém grandiózním plaveckém stylu. A podobný přístup zaměřující se na jednotlivé bazénové, vtipné mikro-epizody zvolily i animátorky Héloïse Courtois a Chloé Plat z francouzské École des Nouvelles Images ve svém filmu Grand Bassin, jehož humor navíc obohatily i vysoce stylizovanou karikaturou všech plaveckých těl vystupujících ve filmu.
Až se tedy budete chtít v létě zchladit, je v animovaně-bazénovém světě rozhodně z čeho vybírat.
