Jana Černik v roku 2002 založila a až do roku 2013 aj riadila Czech Film Center, inštitúciu zameranú na propagáciu českej kinematografie. V auguste roku 2013 sa presťahovala do Drážďan a nastúpila na jednu z vedúcich pozícii v AG Kurzfilm – Nemeckej asociácii krátkych filmov, ktorá reprezentuje a presadzuje nemeckú krátkometrážnu kinematografiu. Jej hlavným poslaním je zvýšiť verejné povedomie o nemeckých krátkych filmoch. Neslúži teda len ako kontaktný bod pre politické orgány a filmový priemysel, ale aj ako stredisko služieb pre filmárov, producentov, festivaly a kiná. Keď Jana v marci na pozvanie Febiofestu pricestovala do Bratislavy, aby tu ako súčasť hlavnej poroty rozhodla o víťaznom filme, využila som príležitosť porozprávať sa s ňou o dôležitosti produkcie a systémovej podpory krátkych filmov, aj o tom, aký typ experimentálnej pôdy tento formát ponúka.

SG: Jani, od roku 2013 si sa presťahovala do Drážďan a prijala ponuku propagovať krátke nemecké filmy pre AG Kurzfilm. Opýtam sa teda na úvod elementárnu vec – prečo máš rada krátky film? V čom vidíš jeho najväčšie plusy?

JČ: Fascinuje mne různorodost při práci s krátkým filmovým formátem. Přicházím do styku se všemi žánry: hraným, animovaným, experimentálním nebo dokumentárním filmem. Neexistuje tady žádná hierarchie. Často se setkávám i s hybridními formáty jako je animovaný dokument, tzv. animadok nebo fakedokument. Žánrové hranice jsou u krátkého filmu více propustné než u celovečerních filmů. Když se např. podíváme na různé druhy animace – plošková, kreslená, loutková atd. – kdo tyto druhy animace dnes ještě kombinuje v celovečerním filmu? Kromě Jana Švankmajera, nikdo! Pro mne jsou krátké filmy hravější, tvůrci si u nich můžou si dovolit více experimentovat. Jsou blíž k umění, a to mne na nich baví. Ta různorodost je samozřejmě možná i v celovečerním filmu, ale bohužel jen teoreticky. Často mi tam chybí. Dobře komponované pásmo krátkých filmů může být obrovskou explozí nápadů a vizuálních překvapení. Pro mne krátký film není o délce, ale o svobodě a odvaze, kterou většinou marně hledáme v celovečerním filmu. Ale nejde o srovnávání, mám ráda film a obrazovou řeč. A krátké filmy častěji a více překvapivě posouvají filmové normy.

SG: AG Kurzfilm je štátom podporovaná inštitúcia zameraná špeciálne na aktivity spojené s propagáciou krátkeho filmu. Vydávate magazín, katalógy, DVDčka, organizujete eventy ako napríklad Deň krátkeho filmu, ktorý sa koná po celom Nemecku. Je o krátky film zo strany publika záujem? Oslovujú vás inštitúcie na spoluprácu?

JČ: Je nutné se nejdříve podívat na strukturu fungování asociace. AG Kurzfilm je federální asociace německého krátkého filmu. Každý obor má v Německu svou asociaci a pro krátký film je to právě AG Kurzfilm. Její právní formou je veřejně prospěšná společnost. Jako instituce jsme podporováni především veřejnými zdroji na federální, regionální a komunální úrovni. A na těchto úrovních pak komunikujeme s politickými zástupci ve prospěch krátkometrážní tvorby a jejich tvůrců. Členové AG Kurzfilm jsou organizace nebo spolky, nikoliv soukromé osoby. Jsou mezi nimi festivaly, které uvádí krátké filmy, jako je např. Oberhausen nebo Berlinale, pak filmové školy, jako DFFB v Berlíně, nebo umělecké školy, na kterých se také učí film. Dalšími členy jsou distribuční společnosti, sales a Německý svaz klubových kin. Těchto celkem 44 subjektů z německé filmové branže tvoří jakési centrum různých kompetencí souvisejících s krátkým filmem. Z toho se odvíjí také portfolio našich aktivit, jež spočívají ne jenom v klasické propagaci německé krátkometrážní tvorby na festivalech a trzích, ale také v komunikaci s kiny a televizními stanicemi, s cílem dosáhnout v této oblasti větší viditelnost a lepší finanční podmínky. Další důležitou součástí našich aktivit je snaha o zlepšeni podmínek ve filmovém zákoně, tykajících se krátkých filmů a jejich tvůrců. To je možné díky tomu, že filmový zákon se v Německu každých pět let novelizuje. Každých deset let vydáváme studii, která mapuje aktuální stav krátkého filmu – následující plánujeme v roce 2019. Tyto naše aktivity není navenek moc vidět, jelikož se obrací zejména na zástupce festivalů nebo jiné profesionály, jak v Německu tak i v zahraničí, ale pro krátký film a jejich tvůrce v Německu jsou nesmírně důležité. Zatímco projekt Den krátkého filmu, který přišel z Francie a postupně se rozšílil po celém světe, a který pořádáme již sedmým rokem, je jedním z nejviditelnějších, protože cílí na široké publikum. Naše role je něco mezi organizátorem a koordinátorem. Oslovujeme každého, zaměřujeme se nejenom na kina, ale i na spolky, knihovny, školy a podporujeme v organizování akcí, na kterých se promítají krátké filmy. Při propagaci spolupracujeme formou záštity se známými osobnostmi, jako jsou herci, režiséři nebo zpěváci, abychom získali co největší pozornost médií. Natočí pro nás svým telefonem krátké klipy, které distribuujeme v kinech nebo na sociálních sítích. I tak si hledáme cestu k publiku a zájem o krátký film rozhodně nechybí.

SG: Evidujete vo vašej databáze len profesionálne krátke filmy alebo aj amatérsku tvorbu? Selektujete nejakým spôsobom filmy, ktoré sa k vám dostanú?

JČ: Filmy vybíráme pro účely našeho katalogu nebo různých DVD, které jsou určené festivalům a dalším kurátorům. Seznam filmů vzniká tak, že nejdříve každý člen asociace navrhne maximálně 5 titulů a z tohoto předvýběru pak speciální porota sestaví konečný výběr. Neřešíme tedy jednotlivé kategorie – jako amatérský film. Porota často diskutuje a řeší hlavně kvalitu navržených filmů. Tímto způsobem ročně shlédneme zhruba 300 filmů. Díky festivalům, jakým je např. etablovaný mezinárodní festival krátkých filmů v Oberhausenu, je také možné nabídnout určitou platformu pro hledání a reflektovaní nových forem. Už několik let se tam diskutuje na téma „kino jako místo pro film a jeho budoucnost“. Velmi inspirující jsou přednášky, díky kterým mohou návštěvníci sledovat různé umělecké trendy jako např. vnímaní pohyblivého obrazu jako plynulý výraz umění. AG Kurzfilm např. vydává pravidelně DVD „Emerging Artists“ s filmy z oblasti video artu a experimentálního filmu. Ty pak putují po galeriích.

SG: Dokážeš v rámci jednotlivých období identifikovať v krátkom (povedzme špecifickejšie nemeckom) filme nejaké trendy z hľadiska tém a obsahu? Aj áčkové festivaly sa v súčasnosti siahajú po filmoch, ktoré často plnia funkciu politického komentára. Vplýva to nejakým spôsobom na výrobu?

JČ: Dalo by se říct, že se v posledních třech letech se u německých filmů objevila témata jako uprchlická krize nebo krize mužství. Některá témata lze v krátkém filmu rychleji zpracovat, tvůrci můžou hned reagovat. Také jedna z výhod krátkometrážní tvorby.

SG: Majoritnú výrobu krátkych filmov na Slovensku produkujú najmä filmové školy ako cvičenia. Myslíš, že by sa tento formát dal zatraktivizovať aj pre profesionálnych filmárov a už etablovaných tvorcov?

JČ: Určitě. Krátký film v podstatě souvisí jen s tím, jestli se látka hodí na 90 nebo na 15 minutovou délku. To je umělecká otázka stejně jako v literatuře. Podle mne se může každý tvůrce „vrátit“ ke krátké formě.

SG: Dokáže byť krátky film finančne návratný alebo dokonca ziskový?

JČ: Podle mne se to může stát, ale nestává se to často. V Německu existuje automatická podpora krátkých filmů na základě účastí na konkrétních festivalech. Tím získává tvůrce další finance, které musí ale zase vložit do svého dalšího projektu. To je docela smysluplný systém, který objektivně oceňuje určitý úspěch filmu.

SG: Aké „opatrenia“ môže tvorca krátkych filmov podniknúť na to, aby sa jeho tvorba dostala k čo najširšiemu publiku? Pomáha účasť na pitching fórach? Dá sa podľa teba aspoň približne odhadnúť, aký typ filmov je z hľadiska záujmu sales agentov alebo festivalov najžiadanejší? (povedzme či druh hraný, dokumentárny alebo animovaný alebo či filmom prospieva skôr kratšia minutáž).

JČ: Nedá se to odhadnout a to je dobře, protože to znamená, že škála festivalů na světe je různorodá. Každý festival je trochu jinak zaměřený, chce buď jen dokumenty, animované nebo více experimentální filmy. Sales agent krátkých filmů zase musí vědět, jaké filmy nakupuje napr. ARTE nebo Canal Plus. Stejná situace je u celovečerních filmů. Pitching fórum je platforma určená často jen pro profesionály a není moc zajímavá pro obecné publikum. Zároveň každá prezentace pomáhá znovu strukturovat vlastní projekt, do kterého je autor už tak ponořený, že někdy o něm neumí smysluplně mluvit. Příprava na pitching je v tomto velice užitečná, ale to se týká hlavně připravovaných, nebo skoro hotových filmů. Cestu k publiku lze najít jen přes uvedení v distribuci, na festivalech nebo na VOD. Takže dobrá festivalová strategie je základ. Znalosti o filmovém průmyslu také pomáhají. Vyvinutý systém pro krátké filmy na domácím trhu se vyplatí celé kinematografii.

SG: Na Slovensku existovala silná tradícia filmových týždenníkov. Išlo o krátke predfilmy, zväčša spravodajského charakteru, ktoré sa púšťali v kine pred celovečernými. Na nejaký čas tento formát vymizol, stratila sa teda kontinuita, ktorá sa samozrejme nedá dohnať jednoduchým spôsobom. No postupne a pomaličky sa vracia späť: napr. Filmy zo slovenskej produkcie bývajú uvedené do distribúcie aj s krátkymi animovanými predfilmami, za uplynulý rok sa slovenským krátkym filmom podarilo viacero výrazných festivalových úspechov. Aké aktivity by podľa teba mohli prospieť a zvýšiť mu popularitu u divákov?

JČ: Těch cest, jak dostat krátké filmy k publiku je několik. Problém je, když krátký film vypadne systemově z distribuce, tak trvá dlouho, než se tam zase vrátí. Někdo musí převzít za tento formát zodpovědnost a začít komunikovat s asociacemi kin, distributory, televize a producenty a prosazovat ho.

SG: Na Febiofeste si bola v medzinárodnej porote krátkych filmov. Sú nejaké indikátory, na ktoré v rámci tvojho osobného rozhodovania o kvalite prihliadaš?

JČ: Nedá se to všeobecně říct. Film se mi musí nejdřív líbit a to může být z různých důvodů. Pak si uvědomím, proč se mi libí. Práce v porotě je vždy o diskuzi, o obhajobě, o porovnání s ostatními filmy v soutěži. A taký někdy i o kompromisu.