Rozhovor s Janom Švankmajerom, editovaný Janom Švankmajerom

Na tvorbe Jana Švankmajera sa mi javí najúžasnejším to, že ju pozná podstatne viac ľudí, akoby sa mohlo zdať a zároveň tí ľudia vôbec netušia, že ju poznajú. A hovoríme o dramaticky významnom množstve. Akože milióny ľudí a nemusí ísť nevyhnutne o filmových znalcov, fanúšikov, cinefilov a cineastov z celého sveta, ktorí milujú Švankmajerov surrealizmus vo filme, ale práve o ľudí, ktorí by ešte aj ten surrealizmus považovali za snobskú intelektuálčinu a vlastne nikdy nevideli Švankmajerov normálny film. Nie, normálny nie je dobré slovo, skôr typický. A ani to nesedí, ani tradičný, ani konvenčný, jednoducho hovorím o filmoch, pod ktorými je Jan Švankmajer podpísaný ako režisér a scenárista, a ktoré títo ľudia, čo Švankmajerovu tvorbu vlastne poznajú, ale nevedia o tom, nevideli. Asi aj pochopiteľne. Švankmajer predsa nie je žiadna masovka, zábava pre davy. Pravdu povediac, dokonca ma desí predstava sveta, v ktorom by sa Hmyz, Švankmajerov aktuálny a vraj i posledný film, stal komerčným trhákom zapĺňajúcim mulitpexy. Alebo Otesánek, či Spiklenci slasti. Nie, sú to špeciálne filmy, na ktoré sa treba vedieť dívať a treba sa na ne chcieť dívať a vôbec by sme nemali hovoriť o zábave ani o kratochvíli, hoci aj tak sa na ne dá nazerať a Švankmajer vie byť úžasne vtipný, čo ukazuje aj v Hmyze, ale to je tiež jedno, lebo Kinečku pán Švankmajer poskytol rozhovor, ktorý si prečítajte, rozhovor, ktorý si sám zredigoval, okresal otázky na to podstatné a odpovedal mimoriadne nebanálnym spôsobom, takže žiadne vzletné frázy, ale konkrétne otázky a veľmi konkrétne odpovede, ktoré mimochodom celkom presne ilustrujú, prečo tvorbu Jana Švankmajera pozná podstatne viac ľudí, akoby sa mohlo zdať. Kvôli gruntu. Kvôli remeslu ešte pred „izmami“, kvôli umeleckosti, ktorá nie je akousi vágnou abstrakciu, ale je neoddiskutovateľnou kvalitou zjavnou na prvý pohľad. Samozrejme, môžeme diskutovať o eschatologickom rozmere Lekce Faust a boli by to silné, krásne, inšpiratívne diskusie, ale vzhľadom na Švankmajerovo majstrovstvo nie sú legitímnejšie, ako tie Amarouny. A Krleš!

Dobrý den, vybral jsem z vašich otázek pět, na které vám odpovím. Jen jsem je trochu přeformuloval (budete muset upravit slovenštinu).

Čím je pro Vás surrealismus?

Surrealismus je pro mne především určitý (imaginativní) pohled na život a na svět. Čili jde o revoltní postoj, který je v oposici k současné pragmatické a utilitární civilisaci. Kunsthistorici zařadili surrealismus do řady avantgardních směrů první poloviny dvacátého století, a je proto pro ně již dávno mrtev. Kunsthistorici, ale i širší veřejnost, ztotožňují surrealismus především s estetikou Salvadora Dalího, ale surrealismus  není umění (André Breton), neexistuje žádná surrealistická estetika. Proto by se nemělo říkat “surrealistický film”, nebo “surrealistické malířství”, ale surrealismus ve filmu, nebo v malířství. Surrealismus není ani metoda, ani škola, surrealismus je cesta, která vede napříč dějinami .

Koho ze současných filmových tvůrců obdivujete? Jaké filmy máte rád?

Je to dost obtížná otázka, v současné záplavě komerce, ale pár jmen by se našlo. Tak na prvním místě bych jmenoval Davida Lynche (především všechny řady seriálu Městečko Twin Peaks, Modrý samet, Zběsilost v srdci), dále bratry Quaye, velmi se mi líbil film Brazil od Terry Gilliama. Z Čech pak filmy Davida Jařaba Faterland a Hlava, srdce, ruce, a samozřejmě filmy Karla Vachka. U toho ostatního dám vždy přednost i tomu nejpokleslejšímu hororu, před tak zv. filmy “ze života”, protože se v něm vždy najde aspoň jiskřička imaginace.

Sedm let (1973 – 1980) jste nemohl točit svoje filmy a živil jste se na Barrandově jako výtvarník a trikař-animátor například na filmech Adéla ještě nevečeřela, Tajemný hrad v Karpatech, Upír z Feratu, nebo seriálu Návštěvníci. Jaký k těmto filmům máte vztah?

Ambivalentní. Na jedné straně je neuvádím ve své filmografii, protože to byla obživa, která mně byla vnucena okolnostmi, místo mé autentické tvorby, na druhé straně bych byl neupřímný, kdybych nepřiznal, že jsem se docela bavil při výrobě Masožravé Adély, nebo “verneovských” vynálezů v Hradu v Karpatech, nebo při “konstruování” automobilového motoru ze střev v Upírovi z Ferratu, právě tak jako při přípravě amarounů.

Film Hmyz jste dofinancovávali pomocí crowdfundingu. Jaká to byla zkušenost?

Ta solidarita filmařů (a nejen filmařů) prakticky z celého světa nás mile překvapila. Moc jsme v to na začátku nevěřili. Nikdo tady v Čechách s tím neměl zkušenost. Nakonec se sešlo víc peněz než jsme požadovali. Hmyz byl vlastně první náš film, který jsme měli zafinancovaný než jsme začali točit.  Děkujeme.

Některé zdroje uvádějí, že jste autorem videoklipu k písni Petera Gabriela Sledgehammer. Je to pravda?

Není. Tato dezinformace se za mnou táhne už dlouho. Marně jsem se jí v různých rozhovorech snažil vyvrátit. Zřejmě to vzniklo z toho, že jsem v osmdesátých letech natočil videoklip pro zpěváka Hugh Cornwella Another Kind of Love.  A  někdo to popletl. Po tomto klipu se mě řada zpěváků snažila získat pro své písně, ale já jsem to všechno odmítal. Another Kind of Love byla vyjímka, kterou jsem udělal na prosbu našeho anglického koproducenta Alenky a Faust.