Dvadsať rokov festivalu Mezipatra a Queer Kino

V ordinácii lekár vyšetruje mladého muža. Jeho lascívny pohľad nasvedčuje, že sa mu jeho mladý pacient viac než páči. Neskôr ho požiada, aby si vyzliekol aj spodnú bielizeň, a začne ho sexuálne uspokojovať. A vraj či môže aj budúci štvrtok. Z jednoduchej informácie je nám jasné, že vzťah, ktorý pred nami režisér rozohral nebol vôbec vzťah lekár-, ale prostitút-klient s lekárskym fetišom. Touto scénou sa otvára festivalová senzácia Sauvage (čes. Zatoulaný, r. Camille Vidal-Naquet, FR 2018), ktorá je nemilosrdným nahliadnutím do sveta gay komunity, tabuizovanej témy mužskej prostitúcie a témy mužskej sexuálnej závislosti. Výnimočne krutá štúdia mužskej identity, ktorá je v súčasnosti zatúlaná rovnako ako jej hlavný hrdina. Potom realistický príbeh prvej lásky v rytmoch národných gruzínskych tancov, v jednom z najzásadnejších queer filmov desaťročia Kým sa tancuje (And Then We Danced / Da cven vicekvetr, r. Levan Akin, SE, GE, FR 2019). Aké osvieženie to bolo vidieť romantickú drámu, ktorá sa nespolieha na tridsaťročné šuplíky ako preceňovaná dráma Daj mi tvoje meno (Call Me by Your Name, r. Luca Guadagnino, US, BRA, IT, FR 2017) .

V čase, keď na Slovensku opätovne zápasíme s náboženským (a pravicovým) extrémizmom, ktorý si na paškál okrem tradičných reprodukčných práv žien berie i stáleho nepriateľa v podobe LGBTI+ komunity, musíme konštatovať že v susednej Českej republike táto komunita doslova rozkvitá. Okrem čoraz prístupnejšiehoo PrEP-u alebo možnosti uzatvoriť registrované partnerstvo (v súčasnosti sa hnutie aktivizuje v snahe povýšiť zväzky LGBTI+ párov na manželstvo) o tom svedčí aj úspešný filmový festival Mezipatra, ktorý minulý rok oslávil svoje 20. narodeniny. „V prúde zmien“, ako znel slogan jubilejného ročníka, uviedol do života vlastnú distribučnú značku Queer Kino.

Festival Mezipatra oslávil 20 rokov svojej existencie. Aké rozdiely vnímaš v queer kinematografii, odkedy si nastúpil ako jeho riaditeľ?

Jako ředitel jsem na Mezipatrech 5 let, nicméně s festivalem jsem už déle. Bude to 10 let. V queer kinematografii jsme byli svědky prvních filmů, které cílily na mainstreamového diváka jako Love, Simon. LGBT snímky se posunuly z menšinové záležitosti do zcela běžné nabídky kin. Podobnou tendenci jsme však zažili i ve světě artové kinematografie: Xavier Dolan, Alain Guiraudie jsou jen dva příklady tvůrců, kteří pravidelně uvádí své filmy v hlavních soutěžních předních „áčkových“ festivalů a získávali na nich nemálo cen. I proto si stále výrazněji konkurujeme s tuzemskými festivaly, protože – když to zjednoduším – queer je nový mainstream. Druhým trendem posledních let je snaha jít za hranice již zavedených stereotypů LGBT, a tak nabídnout ještě rozmanitější queer příběhy, a to i proto, že mnoho diváků a divaček ještě nemělo příležitost vidět adekvátní postavu, se kterou by se mohli identifikovat.

Čo považuješ za najväčší úspech festivalu za 20 rokov jeho existencie?

Je to určitě vliv na mladé queer lidi, jejich vlastní emancipaci a dodání sebevědomí pro jejich životy. Já sám jsem Mezipatra poprvé navštívil, když mi bylo 18. V té době jsem jako kluk z vesnice žasl nad tím, jakou velkou akcí Mezipatra jsou a nutno podotknout, že tenkrát se ještě neodehrávala Prague Pride. S mladými lidmi pracujeme přitom cíleně dodnes – studenti nám pomáhají při organizaci festivalu jako dobrovolníci a pro mnohé z nich je to často důležitý mezník v životě jako queer jedince ve společnosti. Mnohdy jsou poprvé součástí něčeho velkého, co zároveň vyjadřuje jejich identitu a přináší příběhy jejich komunit na velké plátno. Školní projekce po celé České republice jsou potom nadstavbou k tomu všemu, za loňský rok jsme objeli 33 škol s naším speciálním edukačním programem, kterého se zúčastnilo 2232 žaček a žáků ze středních a základních škol.

Mezipatra sú pomerne silnou značkou medzi teplými festivalmi. Spolupracujete s festivalovými tímami z iných krajín? Aké máte vzťahy?

Milujeme všechny teplé festivaly! Loni jsme na Mezipatrech v rámci našeho úplně prvního industry programu – Queering the Industry – propojili nejen programery LGBTQ+ festivalů napříč Evropou od Lisabonu po Kijev. Velmi mě potěšilo, že se nám podařila uspořádat diskuze o postavení ve společenském a kulturním prostoru s některými východoevropskými festivaly: Inakosť ze Slovenska, DOTYK z Běloruska, sekce ukrajinského Molodistu – Sunny Bunny. Mezipatra mají výhodu, že jsme rozkročeni mezi východním a západním světem, navíc máme privilegium dlouhé existence dvou dekád, takže máme mnoho funkčních vztahů i se zástupci západního queer filmového světa – například jsme součástí sítě Iris Prize. Tuto naší relativní výhodu chceme teď čím dál víc sdílet s našimi východními kolegy a naším dlouhodobým cílem je v Praze během Mezipater vytvářet komunitu queer film industry lidí z východu a západu, kteří budou tvořit sítě a vzájemně se podporovat.

Ako sa menila česká LGBTI+ komunita počas tvojho pôsobenia ako riaditeľa festivalu? Vnímal si hlad po špecifických témach? Príbehoch?

Osobně mám radost z toho, že se témata v rámci queer komunit stávají věcí nás všech, tedy že se stírají rozdíly mezi klasickými písmenky L-G-B-T-Q-I-a další. Snažíme se v rámci Mezipater propagovat vzájemnou solidaritu mezi queer komunitami a znovu a znovu zdůrazňovat, že pokud netáhneme za jeden provaz, pak nebudeme schopni dosahovat vyšších cílů. Internalizovaná homofobie je nicméně alespoň v Česku stále palčivým problémem, na který se nesmí zapomínat, a proto je důležité nezastavit se, ale pokračovat, dokud nebudeme zcela přijati. Problémy nám známé i neznámé jsou jedním z témat, které diváky táhne, druhým je právě přátelství v milostném vztahu i mimo něj.

Možno podobná otázka: ako divák registrujem, že festival má silnú marketingovú komunikáciu. Téma minulého ročníku bola ,,V prúde zmien“. Čaká 21. festival veľa zmien, ktoré už môžete prezradiť?

Upřímně ještě v tento moment nemám představu, jak moc se do letošních Mezipater promítnou turbulentní změny světa kolem nás. Nacházíme se na mezníku změn, které nedokážeme vůbec předvídat, ale já věřím, že si my stejně jako další část nezávislé kultury najdeme cestu. Potřebujeme ale mimořádnou podporu publika.

Queer Kino ste prezentovali ako „darček“ k výročiu festivalu. Prečo považujete za dôležité, aby mali queer/LGBTI+ filmy svoju vlastnú značku?

Prvním důvodem je samozřejmě to, že nám poslední dobou queer film v českých kinech dost chyběl, a to jsme chtěli změnit. Navíc filmové projekce mají oproti sledování snímků doma v obýváku tu výhodu, že se jedná o komunitní akci, což podporuje jak domácí komunitu, tak i zároveň ukazuje, že LGBT kinematografie je normou, nikoliv nedostupný artikl pro uzavřenou skupinu diváků. Druhý důvod je možná trochu abstraktnější a na delší lokty: Protože queer musí být vidět, slyšet, cítit,… Zkrátka potřebujeme být rozeznatelní a výrazní ve veřejném prostoru a debatě. V Čechách sílí ultrapravicová parlamentní strana a základním poznávacím znamením každé extrémní pravice je vymezování se proti jednoduše zaškatulkovatelným skupinám. Čím víc jsme ale vidět, tím větší máme opoziční hlas.

Vaša distribúcia sa začala pomerne veľkými festivalovými hitmi – Zatoulaný, Matthias a Maxime a najnovšie Kým sa tancuje. Chcete ísť predovšetkým týmto smerom alebo zvažujete aj možnosť, že by Queer Kino fungovalo aj ako platforma pre nezávislú queer kinematografiu v Československu, resp. krajinách V4?

V některých případech určitě dává smysl sdílet distribuční filmy mezi více státy. Například u filmu Matthias a Maxime jsme měli skvělou spolupráci s ASFK. Toto ale platí především pro velké filmy, na které si nejsem jist, jak často budeme dosahovat. Naším cílem je přinést kvalitní queer snímky, i když velká jména můžou působit jako automatická záruka kvality, tak si nemyslím, že by nešel najít ekvivalent v menších filmových produkcích. Chceme, aby Queer Kino přineslo v tomto a následujícím roce ještě více rozmanitějších děl, snad se nám to podaří.

Možno je to predčasná otázka, ale viete si predstaviť, že by sa z Queer Kina časom stala aj produkčná spoločnosť?

Je to určitě skvělá myšlenka a bylo by to zajímavé, nicméně já jsem byl vždy zastáncem toho dělat spíš méně věcí a pořádně ☺. Loni jsme si pořádně naložili zbrusu novým industry programem a distribucí. Teď budeme potřebovat pár let na to, abychom se zajeli v těchto nových rolích.

Foto: © Josef Rabara 2019